Jak uzdravit demokracii?

Záleží vám na osudu demokracie? Pokud ano, zde je několik návrhů, jejichž realizaci byste mohli chtít po svých zastupitelích. Anebo si najděte jiné.

V listopadu 1989 často zněla na náměstích píseň Modlitba pro Martu, ve které se zpívá:

Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých

zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí.

Uběhl nějaký čas a skoro to vypadá, že si lid nepřeje nic více, než se této vlády opět zbavit. Dojde-li k naplnění této chmurné prognózy, nedá se nic dělat, protože demokracie se bez vůle „lidu“ doopravdy provozovat nedá – ne nadarmo říkával TGM: „Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.“

Uspořádání společnosti je jako spojené nádoby představující různé skupiny – George Orwell jim říkal „ti nahoře“, „ti uprostřed“ a „ti dole“. V kontextu současného uspořádání v České republice by tyto tři skupiny odpovídaly dělení na politiky (vládu, parlament, strany), státní aparát, díky němuž se rozhodnutí realizují (nebo aspoň měla realizovat) a voliče a ostatní obyvatele, kteří zde žijí a jimž by realizované záměry měly sloužit. Patří už tak trochu k místnímu folklóru nadávat hlavně na politiky, ale méně už jsme ochotni sami sobě přiznat, že bez společenské objednávky, nebo přinejmenším tolerance, by stav, jaký u nás vládne, nemohl vzniknout. A třetí do party, státní úředníci (patřit sem budou ale i ostatní organizace napojené na státní rozpočet), jejichž počet, jak se říká v matematice „roste nade všechny meze“, to je kapitola sama pro sebe. Je bohužel vysoce pravděpodobné, že i při výměně stran u kormidla k žádným velkým změnám ani dojít nemůže, protože je byrokracie nedopustí – největším nepřítelem jakékoliv byrokracie zpravidla není ani pravice, ani levice, ale změna, a to zejména změna vedoucí k omezení pravomocí byrokracie nad okolím.

Mým prvním návrhem je proto možnost umožňující lepší kontrolu právě nad byrokracií:

1. Dohledatelnost vynaložených prostředků ze státního rozpočtu a ostatních veřejných rozpočtů dle jednoduchého pravidla – pokud na něco čerpáš peníze, řekni nám, jakou službu jsi za to odvedl. Náhled na tato data by byl k dispozici snadno a všem, kdo o to bude mít zájem – obdobně jako se hledá dobrá restaurace v okolí.

Tento návrh může být podkladem i pro další reformu státní správy, v rámci níž může dojít k její optimalizaci (zrušení, sloučení apod.) na základě nasbíraných dat a prefencí politické strany, pod jejímž vedením se bude reforma provádět.

Další skupina návrhů se zaměřuje nastavení pravidel zákonodárné moci a případné posílení aktivní účasti veřejnosti na tomto procesu:

2. Každý zákon, který může mít dopad na nákladovou stránku státních financí povinně vypracuje finanční plán. U nákladové stránky musí navíc existovat „horní závora“, kterou státní podpora po celou dobu realizace nesmí překročit; tj. ve formulaci zákona musí být podchyceno, jak se tomu zabrání, aby se pak případní vykukové nemohli na státu hojit pomoci nejrůznějších arbitráží.

3. Každý zákon bude mít předkladatele či skupinu předkladatelů, kteří budou jeho garanty; tj. zejm. budou odpovědní za prospěšnost zákona pro společnost a jako jediní budou mít právo měnit textaci zákona.

Pokud by se ukázalo, že předkladatel zákona uvedl veřejnost záměrně v omyl, v důsledku čehož utrpěla společnost škodu, mohl by takovýto předkladatel být povolán k odpovědnosti před soudem. K tomu by mohlo dojít zejména tehdy, pokud byl předkladatel na toto riziko upozorněn připomínkou v rámci připomínkového řízení.

Připomínky by mohla vznášet i odborná veřejnost. Toto je posílení přímé demokracie (občanský podnět), které bych považoval za vysloveně přínosné. Naopak, předkladatel by nemohl být souzen, pokud by okolnosti způsobující škodu vznikly až po ukončení připomínkového řízení, či nebyl-li na toto riziko upozorněn. Obdobně, pokud by navržený zákon přinesl společnosti užitek, mohl by být předkladatel odměněn. Odměnu by schvaloval parlament – mohla by mít podobu i např. státního vyznamenání.

4. Pro větší stabilitu a také motivaci pro hledání konsensu by bylo možné častěji využít nutnosti dosažení „ústavní většiny“ namísto absolutní. Aby se tento mechanismus nezneužíval, bylo by vymezeno, v jakých situacích se může (např. zamezení obstrukcím) či naopak nesmí (hlasování o rozpočtu či důvěře vládě) použít. Pro jeho uplatnění by nejprve bylo potřeba sehnat dostatečný počet menšinových hlasů (např. při kvalifikované většině 60% by to mohlo být 40% či alespoň jedna třetina).

Při plebiscitu (např. exit z EU) by obdobný mechanismus vyžadoval např. alespoň 10% rozdíl mezi hlasy vítěze a poraženého. Při „remíze“, tj. kdy by potřebného rozdílu nebylo dosaženo by vítězná strana dostala za úkol připravit nové hlasování, ve kterém by byla povinna zohlednit alespoň některé z připomínek poražených.

Tyto návrhy je možné podpořit úpravou podmínek, v jakých se veřejnost dostává do přímého kontaktu s politikou.

5. Prvním z nich úprava mechanismu voleb, který umožní voličům okamžitou reakci díky průběžnému systému volby a postupnému obnovování voličských hlasů.

Tato změna by měla řadu důsledků, mj. např. možnost „odvolit“ politika mimo parlament v kratším, než 4-, či 6-letém cyklu, větší transparentnost kandidátů a také třeba ztrátu smyslu předvolebních kampaní tak, jak je známe v současné podobě. Tento návrh je trochu rozsáhlejší, proto jsem jej poslal ve zvláštním článku, který vyšel v pátek.

6. Poslední návrh se týká způsobu, jak mohou fungovat politické strany. V jistém smyslu se podobá předchozímu, nicméně, týká se pouze vztahu mezi stranou samotnou, reprezentovanou nějakým jejím zástupcem a konkrétním občanem. Zástupce bude předkládat jednotlivá témata občanovi, popř. mu poskytne jejich vysvětlení, a pak jej nechá o těchto tématech hlasovat. Obráceně se pak může reprezentant dotázat občana na jeho témata, která jej trápí a která třeba v nabídce strany chybí. Pokud se bude tento problém vyskytovat často, může to být impuls pro stranu, aby se na něj pokusila najít řešení. Stejně tak může strana vyhodnocovat výsledky hlasování a v případě evidentního nesouhlasu s navrhovaným řešením, toto upravit. V extrémním případě mohou být výsledky hlasování i do jisté míry závazné.

Smyslem návrhu je povzbudit dialog mezi stranami a voliči a pokud možno, udělat jej obousměrným, kdy politici budou nejen nabízet, ale i naslouchat.

Myslím, že hlavním problémem, který stojí za nárůstem apatie veřejnosti vůči politice je nedostatečná komunikace mezi politickou reprezentací a veřejností. Návrhy jsou proto koncipovány tak, aby tuto komunikaci v co největší míře podpořily.